Vždycky když jsem tvrdila, že bych chtěla být slavná, ale nemám světu co říct, netušila jsem, že může být něco, co by svět chtěl naznačit mě. Jenže je. Ze všech stran a všech možných zdrojů se na mě sype jeden jedinej vzkaz:JSEM STARÁ!!!
Nemůžu tvrdit, že jsem si nevšimla určitých náznaků už dříve, jenže pak se to začalo skupit všechno dohromady. Začalo to nástupem do oktávy a zjištěním, že jsme tam nejstarší. K tomu příval primánků hlásající jediné:Střídání generací, čas odejít..
Dále moje patnáctiletá sestra rozebírající dvacátníka po dvacátníkovi..To dřív byla práce osmnáctek, ale pointa novelizace světových zákonu mi zřejmě unikla, když jsem se snažila tvářit se starší.
Pamatuju na doby, kdy se chodilo mezi ,,velký kluky“ a každá ze slintajících čtrnáctek až sedmnáctek přidávaly roky a zkušenosti a nevinně předstíraly ztrátu občanek při objednávání piva. Teď mi příjde, že snad začnu tvrdit, že mi je šestnáct abych měla ještě nějakou šanci než odejdu ze světa zábavy nadobro..
K tomu ještě čtu knihu od Zoly Zabiják, která mi na sebevědomí taky zrovna nepřidává, citát mluví za vše:,,Jsem už přece stará ženská, co bychom spolu dělali?“.. V pohodě až na to, že tý ženský je 20!!Aneb mám přesně dva roky na to, abych se totálně zbořila, než se jednoho krásného dne promítnu do zástěry a začnu hospodařit s fůrou slepic a koček..
Nikdy jsem netušila, že mě v osmnácti generační zvrat přinutí stát se součástí tramvajového systému a já budu hrdý vlastník práva na prochcanou sedačku jak praví kreslený ukazatel zajišťující etické chování v dopravních prostředcích pro ty idioty, co nejsou schopný pochopit to jinak, než podle obrázku kde stará seschlá paní spolu s mladou, ale za to těhotnou paní bědují nad nezbedným klukem, který nechá tyto dvě ženy stát a schnout v poloze vzpřímené.
Má úloha byla splněna, mé dětství prožito a nastal čas odejít.
(prosím řekněte mi někdo, že z toho vyrostu nebo že sem na to ještě moc mladá)
???
(Míša, 7. 2. 2009 14:11)